|
|
 |
Česká unie dento karate-do |
 |
 |
 |
|
|
historie Ju jutsu |
|
Podmínky vzniku Jigoro Kano Kodokan Boj o přežití Počátky Jiu-Jitsu v ČR |
|
Slova JUDO a JIU-JITSU jsou japonského
původu a jejich význam je asi tento: „Jiu“ znamená „jemný“, „jitsu“
znamená „umění“, „do“ znamená „cesta“. Slovo „JUDO“ vzniklo sloučením dvou slov: „jiu“, které se tu vyskytuje ve formě „ju“, a „do“;, tedy „JUDO“ znamená „jemná cesta“. Dále se můžeme setkat i s odlišnými způsoby psaní „JIU- JITSU“ - „JU-JITSU“ nebo „JU-JUTSU“. Dnešní Kodokan–Judo vyšlo ze starého jiu-jitsu - bojového umění japonských samurajů. Vzniklo zjemněním a upravením chvatů vybraných ze systému několika starých škol a jejich uspořádáním do nového systému, který je mimo jiné též sportovní disciplínou. Tak získalo judo tu podobu, v níž je známe dnes. Lze tedy říci, že Kodokan – Judo pozvedlo staré jiu-jitsu a uvedlo je ve známost celého světa. Počátky Jiu-Jitsu Co vlastně bylo jiu-jitsu, z něho vzešlo dnešní judo? Toto staré bojové umění je známo nejen pod uvedeným názvem, nýbrž i pod celou řadou jiných jmen, jako jsou například jména Yavara, Taijutsu, Vajutsu, Torite, Kogusoku, Kempo, Hakuda, Kumiuči, Šubaku, Košinomavari, aj. Tato jména souvisela s různými školami, v nichž se tomuto umění vyučovalo a jež se navzájem lišily některými méně významnými rysy. Podstata učení všech těchto škol byla obdobná a umění, kterému se tam vyučovalo, může být všeobecně vyjádřeno jako technika obrany a protiútoku beze zbraně, a to jak proti ozbrojenému, tak i proti neozbrojenému soupeři. Dobu vzniku tohoto japonského bojového umění není možno přesně zjistit, první zmínky o něm však nacházíme už v „Nihon-Šoki“, kronice Japonska, která byla zpracována na císařský rozkaz v roce 720 našeho letopočtu. Zmiňuje se o turnaji „Čikara-Kurabe“, zkoušce síly, který se konal 7. roku vlády císaře Suinina, tj. roku 230 př. n. l. Zmíněný záznam je některými historiky považován za důkaz začátku sumo, zvláštního japonského zápasu, který má několik prvků společných s jiu-jitsu. Po tomto prvém záznamu následuje přerušení na mnoho let, neboť další zmínku o bojovém umění – tentokrát pod jménem „Yavara“ – nalézáme ve starých ságách „Konjaku-Monogatari“, které byly sepsány v druhé polovině 11. století našeho letopočtu. Podle díla Bujutsu-Ryusoroku, biografie zakladatelů různých škol bojového umění i podle dalších pramenů, existovalo před vytvořením Kodokan-Judo celkem kolem dvaceti velkých škol. Nejznámějšími a nejuznávanějšími byly školy Takenouči-Ryu, Sekiguči-Ryu, Kyušin-Ryu a Tenšin Šinyo-Ryu, z nichž poslední dvě zvláště pečlivě studoval tvůrce Kodokan-Judo profesor Dr. Jigoro Kano. Rozdílnost těchto škol spočívala hlavně ve specializaci na určitý druh techniky. K uznání jiu-jitsu, jeho vzestupu a rozvoji vedlo několik okolností, z nichž nejdůležitější a nejvýznamnější je tato: Před vynalezením střelných zbraní se užívalo v Japonsku od nepaměti při boji na větší vzdálenost luků a šípů, při boji zblízka pak kopí a hlavně mečů. Japonští válečníci bojovali obvykle dvěma meči, přičemž jedním odráželi soupeřovy útoky a druhým útočili sami. V případech, kdy ztratil během bitvy některý bojovník jeden nebo oba své meče, byl vydán na milost a nemilost svému soupeři, přičemž obvykle ztrácel i svůj život. Pro potřebu takových případů byl během doby vypracován systém boje beze zbraně. Válečník zbavený jednoho meče odhodil zpravidla i druhý a vrhl se na soupeře holýma rukama. Tento původní systém byl nazván Kumiuči a byl vlastně jakýmsi počátečním stádiem vývoje jiu-jitsu. Pro historické bádání o vzniku a rozvoji
jiu-jitsu jsou k dispozici dva prameny: Knihy, zabývající se přímo historií, obsahují bohužel poměrně málo zmínek o jiu-jitsu. Pokud jde o písemné dokumenty různých škol, je nutno poznamenat, že jejich průkaznost není právě stoprocentní, neboť každá škola, vedena snahou zajistit si věhlas, opěvovala svůj původ a svou minulost květnatým slohem. Proto musí být všechny údaje těchto materiálů brány s jistou rezervou. Nicméně je možno dojít k nezvratnému závěru, že jiu-jitsu nabylo své systematické podoby v druhé polovině 16. století a že různé školy tohoto umění vznikly v době od 17. do začátku 19. století. Pokud jde o doktrinální zásady jiu-jitsu, je zjištěno, že systémy některých škol spočívají na myšlenkových základech proslulé staré knihy o strategii, sepsané čínským stratégem jménem Hvang-Shihon. Základní myšlenka strategie, její hlavní zásada je vyjádřena slovy „v ústupu je síla“ nebo „duby padají, zatímco rákos se v bouři jen ohýbá“. Druhou základní knihou se stala „GO RIN NO ŠO“ - kniha pěti kruhů od Mijamoto Musaši. Tato kniha se stala biblí japonských válečníků. I dnes je neocenitelnou pomůckou studentům pravé cesty strategie „BUŠI-DO“. A právě BUŠI-DO se stalo filozofickým základem starého jiu-jitsu. To tedy říká oficiální japonská historie o zrodu umění sebeobrany. Název judo, kterého všeobecně užívá celý svět včetně Japonska, není vlastně správným. Správnější a přesnější by bylo užívat názvu Kodokan-Judo. Jigoro Kano
Profesor Dr. Jigoro Kano, tvůrce judo a
zakladatel Kodokanu (škola judo v Tokiu) se narodil roku 1860 V té době procházelo Japonsko periodou velkých, zásadních změn s nimiž se samozřejmě měnil i způsob života celé říše a jejích obyvatel. Změnou státního zřízení roku 1868 se rozpadl Šogunát Tokugava a bylo znovuzřízeno císařství – změnily se samozřejmě i životní podmínky, a to tím spíše, že nový císař určil nový směr, kterým se nyní mělo Japonsko dát: měla to být cesta západní kultury, cesta, kterou šla Evropa a Amerika. Současně se zhroucením dosavadního feudálního státního zřízení byly odsouzeny k zániku nejen jeho přečetné nedostatky, nýbrž vše, včetně vyspělé japonské kultury. Zákon, kterým bylo roku 1871 zakázáno nosit meče, vyvolal rychlý úpadek všech druhů válečnického umění, z čehož ovšem nebylo a ani nemohlo být vyňato jiu-jitsu. Různé školy jiu-jitsu, podporované některým samurajským rodem, se rázem ocitly na pokraji úpadku. Jigoro Kano byl v mládí velmi slabý, avšak velmi hrdý, než aby byl ochoten snášet všechna příkoří svých silnějších vrstevníků, od nichž musel leccos vytrpět. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým násilnickým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigoro Kano rozhodl naučit tomuto umění. Úpadek starých škol jiu-jitsu zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele jiu-jitsu. Mladý Kano však hledal vytrvale: podařilo se mu nalézt výborného mistra jiu-jitsu Teinosuke Yagi, který ho naučil základům svého umění. Kano toužící po důkladném poznání tohoto starého umění, se postupně sešel s dalšími učiteli Hachinosuke Fukudou a Masamito Iso ze školy Šinyo-Ryu a Tsunetoši Iikubou ze školy Kito-Ryu a byl těmito třemi vynikajícími učiteli zasvěcen do tajů umění obou zmíněných škol. Po letech pečlivého studia a pozorných úvah založil Jigoro Kano roku 1882 – ve svých dvaadvaceti letech – vlastní školu, kterou nazval Kodokan a v níž začal vyučovat svému vlastnímu systému, který místo jiu-jitsu nazval jménem judo. Mladého učitele nutila jeho neukojitelná touha po poznání k dalšímu studiu a zkoumání tajů dalších škol jiu-jitsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal. A tak se mladý Jigoro Kano stal ve svém oboru uznávaným mistrem a dosáhl v něm takové úrovně jako dosud nikdo před ním. Čím více Kano studoval jiu-jitsu, tím více se utvrzoval ve svém poznání, že je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha.Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve ovšem bylo nutno staré umění upravit. Starý systém jiu-jitsu nebyl totiž dostatečně rozvinut a upraven pro tělesný, psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol jiu-jitsu měla své přednosti i nedostatky a tak dospěl Kano k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém jiu-jitsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě. Tento nový systém nazval Kodokan-Judo. Nový název pro svůj systém zvolil Kano místo dosud užívaného názvu jiu-jitsu proto, že jeho systém nebyl už jen dosavadním jiu-jitsu. Kano samozřejmě učil „jitsu“, učil je však zároveň s „do“, což je „cesta“ nebo „princip“. Tento nový název se velmi brzy vžil přesto, že před tím, než jej začal pro svůj nový systém užívat Jigoro Kano, užívala tohoto názvu jen jediná ze všech japonských škol, a to škola Yikišin-Ryu. Kano si pro svůj systém zvolil toto málo užívané jméno úmyslně: chtěl tím odlišit svou novou školu od všech starých. Protože přece jen ji založil na tom, čemu se naučil od starých mistrů jiu-jitsu, nepovažoval Kano za správné vybrat si název, který by neměl nic společného a neupomínal na staré bojové umění japonské tradice. Rovněž proto, aby nezůstal při běžném a užívaném názvu jiu-jitsu, měl Kano pádné důvody. Jedním z nich je skutečnost, že některé školy jiu-jitsu s oblibou dávaly přednost příliš tvrdým chvatům, které velmi často skončily zraněním, takže mnoho lidí dospělo k závěru, že jiu-jitsu je velmi surové a nebezpečné. V tělocvičnách různých škol, kde nebyl vždycky dostatečný dozor nebo kde nebyl výcvik veden morálně vyspělými cvičiteli a dobrými pedagogy, zacházeli starší žáci zbytečně tvrdě se začátečníky, čímž přispěli ke vzniku názoru, že jiu-jitsu vychovává z mladých lidí rváče a vede k zesurovění jejich povah. To tedy byly důvody, které profesora Kano vedly ke zvolení názvu judo, k němuž ještě připojil slovo Kodokan, aby odlišil svůj systém od judo, kterému kdysi učila škola Yikišin-Ryu. Když roku 1882 založil Jigoro Kano svůj Kodokan, nalezl pro něj útočiště ve starém buddhistickém chrámu, kde měl k disposici malou místnost s dvanácti rohožemi rozměrů 25 x 35 cm, na nichž v prvém roce cvičilo jen devět žáků. Dnešní Kodokan má velkou sedmipatrovou budovu, v níž je jedna velká a několik menších cvičebních hal, jejichž podlahy jsou vyloženy tatami v celkové výměře kolem tisíce čtverečních metrů. Počet lidí, zabývajících se studiem judo, dosahuje jen v Japonsku asi dvanácti miliónů, nehledě na to, že judo je dnes rozšířeno po celém světě. I největší sen
posledních let života profesora Jigoro Kano se splnil, byla ustanovena Mezinárodní federace Je samozřejmé, že Jigoro Kano musel překonat celou řadu překážek, neboť jeho myšlenka nenašla hned pochopení a mnoho nepřátel se snažilo zmařit jeho úsilí. Roku 1886 získal Kodokan dramatickým způsobem nesporné prvenství a dokázal svou převahu navzdory všem konkurenčním školám a pochybovačům. V té době začaly znovu oživovat staré školy jiu-jitsu. Japonská policie si uvědomila nesmírný význam tohoto sebeobranného umění v boji se zločinci, a tak došlo k tomu, že tokijské policejní ředitelství začalo projevovat zájem o oživení tohoto zapomínaného umění a obnovení jeho škol. Nové Kodokan-Judo se rázem ocitlo ve středu velké pozornosti úřadů i veřejnosti. Jeho vysoké zásady a vyspělá morálka, a tudíž i kladné výchovné působení byly všeobecně oceňovány; na praktický význam v boji se však hledělo poněkud skepticky, a to hlavně proto, že většina starých učitelů jiu-jitsu hovořila o tomto novém systému dosti pohrdavě. V čele nepřátel judo stál bývalý vedoucí učitel jiu-jitsu Hikosuke Tosuko, který byl mluvčím velké skupiny svých žáků a následovníků. Přirozeným důsledkem činnosti těchto lidí bylo ostré soupeření a napjatý vztah mezi školou Totsuko-Ryu a Kodokanem. Posléze došlo k vyvrcholení tohoto soupeření. Roku 1886 bylo na popud ředitele tokijské policie uspořádáno utkání mezi oběma školami. Význam tohoto utkání byl nesmírný, byla to vlastně rozhodující bitva, neboť tu nešlo o nic menšího než o uznání a život tohoto nebo onoho systému a případná porážka by jistě znamenala konec Kodokanu. V utkání, na které vyslaly obě školy po patnácti závodnících, oslavil Kodokan nebývalé vítězství: jen dva zápasy skončily nerozhodně, ve všech ostatních zvítězili reprezentanti Kodokanu. Toto rozhodné a dokonale přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu nesporné prvenství před všemi školami jiu-jitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení, nýbrž i o praktický význam v boji. Zásady techniky Kodokan-Judo byly stanoveny už roku 1887, jeho vnitřní náplň však byla zdokonalována, až konečně byla definitivně stanovena roku 1922. Téhož roku byla založena Kulturní společnost Kodokan a bylo ustanoveno společenské hnutí s hesly Seriyoku-Zenyo (v překladu „maximální efektivnost“ nebo „co nejúčinněji“) a Jita-Kyoei, (t. j. „vzájemné dobro a všeobecný prospěch“). V této době se mistr Kano setkal s mistrem KARATE-DO
Gichinem Funakoshim, mistr Kano byl nadšen Funakoshiho technikou a často ho Japonští instruktoři předvedli poprvé v Evropě v roce 1901 své ukázky jiu-jitsu v Londýně. Následně zde byla zahájena výuka jiu-jitsu a založen institut BUDOKWAI. V letech 1907 – 1910 byla zahájena výuka jiu-jitsu v Praze. První světová válka přerušila rozvoj juda ve světě. Výcvik však pokračoval v některých armádách. Po ukončení války zahájili v Evropě různí instruktoři výuku jiu-jitsu, které se rozšířilo ve Velké Británii, Francii, USA, Švýcarsku a Německu. Rok 1919 je označován jako vznik organizovaného juda v ČSR. Vojenská tělovýchovná škola zařazuje do programu výcviku pro léta 1922 – 1926 výcvik jiu-jitsu. V roce 1930 byly v Praze zahájeny pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v tělocvičně Marathon v Černé ulici pod vedením Adolfa Lebedy. V roce 1933 byl založen první samostatný oddíl jiu-jitsu ve VŠ Praha pod vedením Ing. O. Pecáka. V Brně již v té době vedl výcvik jiu-jitsu F.S.Dobó, který sehrál v historii čs juda význačnou roli. V roce 1933 ČSR poprvé navštívil i zakladatel juda profesor Jigoro Kano, který vedl své propagační kurzy a v Praze předvedl instruktáž na VŠ Praha.V roce 1934 zahájil výcvik ve VŠ Praha v Marathonu F.S.Dodó. V Plzni byl založen samostatný oddíl jiu-jitsu při BC Star Plzeň. 30. 11. – 2.12.1934 bylo první Mistrovství Evropy v Drážďanech, byla založena Evropská unie juda se sídlem v Berlíně. Zakládajícím členem byla i ČSR. 3. 4. 1936 byl založen Československý svaz jiu-jitsu. Prvním předsedou byl zvolen profesor Dr. František Smotlacha. Při cestě na OH v Berlíně navštívil ČSR podruhé prof. Dr. Jigoro Kano. Přednáškami a instruktážemi zahájil výcvik juda ve školním roce 1936 – 1937 ve VŠ Praha. Zakladatel JUDA prof. Dr. JIGORO KANO zemřel v roce 1938. Koncem roku 1956 byl dán nový směr československé tělovýchově. Byl ustanoven Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) a vznikl pod touto organizací také Československý svaz juda. Na zasedání MOV v Římě bylo přijato judo mezi olympijské sporty a bylo zařazeno na pořad olympijských her v Tokiu 1964. V roce 1993 po rozdělení republiky vzniká Český svaz juda. Historie jiu jitsu a juda není úplná, chybí celá řada historicky cenných údajů, ale věřím, že podává hrubý přehled o jejich vzniku a vývoji. |
|
